29. 1. 2018

Tipy z edičního plánu nakladatelství Host - Jaro 2018

Právě jsem dolistovala edičním plánem nakladatelství Host pro jaro 2018 a zaujalo mě hned několik knih. Co si budeme nalhávat, nakladatelství Host je zárukou kvality a myslím si, že s žádnou knihou od nich nešlápnete vedle. A co mě tedy zaujalo a chtěla bych si přečíst?

1) Petra Dvořáková - Dědina
Zde mě nalákala anotace. Domnívám se, že se bude jednat o vtipný příběh, u kterého si odpočinu, ale i pobavím a zároveň to nebude úplně hloupé čtení. Autorka napsala už poměrně dost knih a dokonce získala i cenu Magnesia Litera. Já jsem od ní doposud nic nečetla, a tak je čas to napravit. Zajímá mě současná česká tvorba a navíc, kniha by měla mít hezkou kytičkovanou obálku. Kniha vyjde v dubnu.

Anotace: Lehce humorný příběh jedné současné vesnice. Hranice rozorané mezi poli i lidmi. Hospoda, malá prodejna, zabíjačky... a sám život. Nevěra a jeden nezdařený pohřeb. Nemoderní výchovné metody a rozšlápnuté kuře. Babka s dědkem srostlí jak dva stromy. Život, tady ještě stále spjatý s půdou, zvířaty a hospodařením. To všechno je Dědina, tragikomický příběh vyprávěný očima jejích obyvatel. 

Sedlák Josef se marně trápí, proč jeho syn Zbyňa odmítá převzít hos-podářství, když je tolik co napravovat na polích zničených v družstvu. Vavirci počítají, kde by mohla ukápnout další koruna, dobrosrdečná prodavačka Maruna se snaží být s každým zadobře a řezník Láďa se dobývá pod cizí sukni a přitom řeší, jak uživit rodinu. A malá Petruna? Ta chvilku neposedí.  Na pozadí lehce humorného vyprávění se před čtenářem odkrývá venkovské hemžení v nepřikrášlené nahotě. Přirozená fyzická blízkost hrdinů, jejich společná práce, jejich touha po lepším živobytí až vypočítavost jsou zdrojem věčných svárů i svázanosti a také marné snahy vyléčit minulérány. Svižné vyprávění formanovského střihu, které však není cynické; nikoho nesoudí a co je podstatné — nenudí.


2) Viktorie Hanišová - Houbařka

Zde mě opět zaujala anotace a zejména to, že hlavní hrdinka navštěvuje psychiatra a patrně v dětství prožila něco moc zlého. Příběhy o narušených jedincích, to je moje. A obdobně jako u předešlé knihy se chci seznámit s tvorbou další české autorky. Zde se mi obálka moc nelíbí, ale kniha by se neměla soudit dle obálky... , že? Kniha vychází v březnu.



27. 1. 2018

Knihy pro děti do 1 roku

Mám doma 12 měsíční dceru a snažím se  u ní pěstovat lásku ke knihám už od útlého věku, myšleno samozřejmě v nadsázce :-). Ale když je maminka knihomol, nejde zkrátka odolat těm hezkým dětským knížečkám a nepořídit je i pro dítě. Kolikrát mám z knížky větší radost než dcera, protože té je to zatím jedno s čím si může hrát, hlavně když to dobře chutná :-)

Nejedná se ani tak o knihy, jako spíše o hračky, ale některé ji opravdu zaujaly. Tak pokud máte stejně starou ratolest, třeba vám některé tipy přijdou vhod. Jaké "knihy" tedy pro tak malé dítě? 

Většina maminek to zná. Jako první knížečku dostane jejich dítko gumovou obrázkovou knížku do vody (my jsme se teda s ní nikdy nekoupali, ale často jsem na obale viděla napsané "kniha do vody"). Tyto knížky děti baví. Pískají, mají barevné obrázky a jsou krásně měkké a dobře se žužlají. U některých mi těchto knížek mi přišlo, že jsou okraje trochu víc ostré a měla jsem strach, aby si malá nepořezala dásně, ale ta to většinou zvládla a nic ji od kousání neodradilo. My těchto knížek máme doma asi 6. Nechápu, kde se jich tolik vzalo, protože tuto knížku jsem nekoupila ani jednu :-).


Četba v 5 měsících




Potom měla velký úspěch hadrová knížečka z Rossmanu. Tyto knížečky se taky dobře žužlají. Výhodou je, že je látka měkká a nehrozí žádný úraz. Naše knížečka měla v sobě pár provázků, které se cucají úplně nejlíp, plastové zrcátko a šustivou kytičku.  Ta se dcerce líbilo opravdu od malička. A často jsme ji i vozili v kočárku a ona si ji cumlala na procházce.




Pak máme hromadu leporel, knih o zvířátkách a knížek s říkadly. Musím říct, že se všemi výše vyobrazenými knihami si dcera hraje nebo si je sama prohlíží. Já pak jednou denně, většinou navečer před koupáním některou knížku vezmu, dceru si posadím na klín a "čtu" ji. Uvozovky proto, že si příběhy vymýšlím. Nečtu jí vyloženě to, co je v knize, protože to ji nebaví, ale spíš ji ukazuji obrázky a komentuji, co na nich vidíme.

Velký úspěch mají knihy Baby Feel and Touch, které jsem koupila zde.Jedná se o dotykové knížky, kde zvířátka mají srst a děti si je můžou ošahat. Náš nejoblíbenější králíček bude brzo bez chlupů :-)






V 11 měsících jsme pořídili knížky s různými okýnky a tahátky od Svojtky. Myslela jsem, že to dcera ještě nezvládne, přeci jen, už je potřeba trochu jemné motoriky, ale s některými okýnky už pohne a má velkou radost, že to dokázala sama. Takže ani na takové knihy není před dovršením 1 roku dítěte brzo. 
My doma máme knihu O hasičské stanici, kde dceru nejvíc baví vyjíždět s autem z garáže a pak knížku o hovínkách Malý nočník, malá hovínka. S poslední zmiňovanou mám velké plány. Doufám, že nám usnadní přechod s plínek na hrnec a pak i na záchod. 



Jako poslední knížku, kterou jsme před dovršením jednoho roku pořídili je kniha Ptáci našich lesů s jejich reálnými zvuky. Dceru strašně baví mačkat jednotlivé obrázky a poslouchat, jak který ptáček zpívá. Nejraději má puštíka, kterého se už naučila i napodobovat a tak celá rodina houkáme a máme radost :-). Až bude větší, tak se z knihy může dozvědět, kde který pták žije, čím se živí, jak je velký. Kniha je určitě poučná i pro rodiče.


Tímto vyzývám všechny maminky, aby se také podělily o zkušenosti s dětskými knihami. Budu ráda za další tipy. Zejména pak pro děti od jednoho roku. Čtení zdar!



Děkuji. E.❀


24. 1. 2018

Petra Soukupová - Nejlepší pro všechny

Název Knihy: Nejlepší pro všechny
AutorPetra Soukupová
Žánr: román, česká literatura
NakladatelstvíHost
Datum vydání: 2017
Počet stran: 367
Typ knihy: pevná vazba
Recenze:
Moje první kniha od české autorky Petry Soukupové a rozhodně ne poslední. Jakto že jsem ještě od ní nic nečetla? Tato autorka píše skvěle. 
Na konci října a na začátku prosince vyšly v nakladatelství Host dvě knihy od této autorky. Jedna pro děti s názvem Kdo zabil Snížka a jedna pro dospělé s názvem Nejlepší pro všechny. 

Příběh v knize Nejlepší pro všechny je tvořen z vyprávění tří osob. Nejmladším Viktorem, jeho matkou Hanou a Viktorovou babičkou Evou. V knize se tedy střetávají tři generace jedné rodiny a autorka skvěle vykreslila problémy a strasti všech tří. Přitom to všichni myslí dobře a chtějí pro všechny jen to nejlepší. Tak proč pořád vzájemně narážejí a nedokáží se domluvit? Myslí každý až příliš na sebe a méně na ty druhé? Co je potřeba, aby se tohle změnilo? Celou recenzi najdete na webu čbdb.cz. Pro recenzi klikněte sem


20. 1. 2018

Kde beru s malým dítětem čas na čtení?

Jedna z velice častých otázek, možná snad i nejčastější. Všichni se diví, kde beru čas si s malým dítětem číst. Jako je pravda, že teď, co jsem na té dovolené, tak čtu více, než když jsem chodila do práce. Ale podle mě to není o času, ale o psychickém rozpoložení. Když jsem chodila do práce, byla jsem často unavená psychicky a už jsem neměla takovou chuť ani sílu na knihy. Teď jsem unavená více fyzicky. Spíš mě bolí záda od neustálého tahání malé, pořád lítám s kočárem po venku, ale moje mysl je dobře naladěná. S malým dítětem se pořád smějete. Ano, někdy už jste zoufalí a nejradši byste se na všechno vyprdli, ale ono to nejde. Dítě se samo o sebe nepostará, tak jsem raději zvolila strategii, že se všemu budu smát, jinak se z toho zblázním. No a možná proto mám do čtení větší chuť. 
V pauze po obědě, kdy malá spí, si taky většinou otevírám knihu. A už se těším na léto, protože si plánuju, že už bude malá chodit, takže budeme trávit více času na pískovišti a tam se taky bude určitě dobře číst :-).


Je pravda, že moc nekoukám na TV. Televize je podle mě jeden z největších požíračů volného času. Na prvním místě jsou sociální sítě a na ty zase koukám docela často, takže se to asi vynuluje :-).

A hlavně je to o prioritách. Někdo prostě ve volném čase hraje hry, sjíždí youtube, vaří, štrykuje nebo kouká na TV a já si čtu. Prostě pokud si mám vybrat, zda večer čučet na bednu, kde nic není, nebo si otevřít knížku, tak je to poměrně jasná volba. Neříkám, že se na televizi nikdy nepodívám. Ale i když je dobrý film, tak je plný reklam a vy tak strávíte před televizí místo hodiny a půl hodiny tři. A to je taky velká ztráta času. Takže preferuji buď ČT 1 nebo ČT 2, kde reklamy nejsou, nebo se někdy díváme zpětně na filmy/seriály přes červené tlačítko (chápeme se? já nevím, jak to popsat :-) ).

Asi jsem nenapsala nic světoborného, ale já opravdu nemám nikoho na hlídání dítěte, abych si mohla číst a jediný čas na knihy je, když dítě spí, takže po obědě a večer. Občas to večer přeženu a čtu si až do noci a to pak na druhý den trpím a prolévám se kávou, ale někdy zkrátka nejde knihu odložit a jít v klidu spát, když potřebujete vědět, jak to dopadlo!!!

Když ještě byla malá miminko a já jsem toho v noci moc nenaspala, tak jsem většinou, když spala přes den ona, šla taky raději odpočívat než si číst. Ale dobrou alternativou byly audioknihy. Audoknihy jsem si pouštěla buď před spaním, nebo i do sluchátek na procházce s kočárkem. Kolikrát jsem drandila s kočárem i tři hodiny po venku, tak to pak docela utíkalo. A takový Netopýr  od Jo Nesboa namluvený Hynkem Čermákem byl vážně pecka. Tak nějak si představuju chraplák Harry Hola :-). 

A co říct na závěr? Kdo chce, tak si čas na knihu najde :-). Čtení zdar.


E.❀



13. 1. 2018

Simona Bohatá - Máňa a my druzí

Název Knihy: Máňa a my druzí
Autor: Simona Bohatá
Žánr: román, česká literatura
Nakladatelství: PLUS
Datum vydání: 2017
Počet stran: 168
Typ knihy: pevná vazba
Hlavní postavy: Simona 
Vedlejší postavyneortodoxní babička Máňa a mladá matka Aranka
Recenze:
Tuto knížku jsem přečetla jedním dechem. Poměrně krátký, ale o to více vtipný příběh o dospívání dívenky Simony od jejího útlého dětství až po dospělost. Simona se narodila mladé mamince a z počátku se o její výchovu starala babička Marie alias Máňa. Máňa byla drsná žena s vlastním kolikrát až radikálním názorem. Co se čtenářům nyní zdá vtipné a u čeho se smějeme, muselo být pro malou holčičku asi dost těžké a jak se i sama autorka pozastavuje, je až k neuvěření, že to na ni nezanechalo hlubší následky a stále se považuje za docela normální. Matka Aranka a babička Máňa se nesnášely a už z principu nikdy neměly na věc stejný názor. To bylo důvodem neustálých hádek a až groteskních výlevů vzteku, kdy se na celý barák ozýval jejich hysterický křik.


Jedná se tedy o autorčinu zpověď, která své poměrně tvrdé dětství popisuje lehce, s velkou dávkou humoru a byť by mohla, tak ani jedné z žen, které se významně podílely spíše na její nevýchově, nemá nic za zlé. Kniha je to velice vtipná a odpočinková. Poslední dobou mám štěstí na knihy, u kterých se moc bavím a řechtám na celé kolo. Po přečtení knihy od Michaela Třeštíka Jen aby, řekla moje žena (recenze zde), se mi do ruky dostal další povedený kus. 

Příběh Simony se odehrává v Praze v 60. a 70. letech a je to ještě Praha bez aut, kdy je poměrně bezpečné, nechat dítě lítat po ulicích, a tak i díky době malá Simona zažije nejedno dobrodružství, které mladší generaci díky nárůstu dopravy a různých obejdů zůstane ukryto. Každá doba nese své a i dospívající Simona musí překousnout sem tam nějaký májový průvod, nebo stání u pomníku někoho významného v pionýrském kroji, ale díky nespoutanému mládí se z každé takové situace nakonec stane vtipná historka. 







A to co mě úplně rozsekalo byla jedna malá nehoda třídní tyranky:


"Další holčička, která nám pila krev, byla jakási Míla. Komandovala nás, pořád vyřvávala "máte mezeru, patříte do sběru" a podle mého mínění patřila k těm, o nichž Máňa trefně tvrdila, že "musí mít v každým hovně kvedlačku". Navíc měla modročervenou zástěrku s červenými kapsičkami ve tvaru deštníčků, zatímco já měla cosi kostkovaného, co mi Máňa spíchla ze zbytků svojí zástěry znehodnocené plamenem plynového sporáku. Míla jedno letní odpoledne "nedoběhla" ze zahrady na záchod a potom seděla na houpačce a kolem ní se linul šílený smrad. Brečela a vydávala škytavé vzlyky, což jsme s Ivánkem přiživovali tím, že jsme chodili kolem ní a dokola prozpěvovali "posranáááá, posranááááá". K naší velké libosti trvalo dost dlouho, než si toho všiml kompetentní dozor a otráveně odvedl Mílu k očistě a převleku."


A takových skvělých pasáží je kniha plná. Takže pokud se chcete pobavit a zasmát, vřele doporučuji.

Hodnocení:
Oficiální anotace:
Dospívání není nikdy úplně lehké. Jako by nestačilo, že zrovna neumíte moc dobře plavat, že vám doma uháčkovali šaty z chemlonu a že vás ve škole nutí nosit pionýrský šátek, ještě o vaši výchovu zápolí velice neortodoxní babička Máňa a mladá maminka Aranka. Zdálo by se, že tím výčet strastí dětství v Praze 60. a 70. let pro malou Simonu končí, jenže pak… „mi došlo, že budu nosit brýle už „nafurt“. Skoro jsem se zhroutila, protože jsem si uvědomila, že budu automaticky zařazena mezi brejlouny, brejlovce, brejláče, což bylo v mých očích to jediné, co mi scházelo do naprostého deklasu.“ Vtipně, bez patosu, s citem pro detail a pointu, tak vypráví Simona Bohatá příběh Máni a druhých, příběh svého dětství.

11. 1. 2018

Michael Třeštík - Jen aby, řekla moje žena

Název Knihy: Jen aby, řekla moje žena

AutorMichael Třeštík
Žánr: česká literatura, fejetony

Nakladatelství: Motto
Datum vydání: 2017
Počet stran: 160
Typ knihy: pevná vazba
Recenze
Kniha od Michaela Třeštíka Jen aby, řekla moje žena je soubor těch nejlepších facebookových statusů za posledních 5 let, které na své facebookové stránce autor zveřejnil.
Řeknete si: “Pane Bože, po všech těch blogískách vydaných knižně, si ještě někdo troufne vydat facebookové statusy? No kam jsme to dopracovali.” Ale pozor! Tato knížka je strašně vtipná, opravdu vás rozesměje a chytře pobaví. Autor sám sebe na svém profilu na facebooku prezentuje jako mírně dezorientovaného seniora, který se snaží přijít věcem na kloub, ale moc mu to nejde. Lehká, někdy i těžká sebeironie dýchá téměř ze všech jeho statusů. Autor se nebojí dělat si srandu sám ze sebe ani z druhých. Většinou to schytá jeho žena nebo ostatní členové rodiny.

Na to, že je Ela teprve pilotní dítě, tak už je dost dotažená. Třeba Tomáš v jejím věku mazat maily ještě vůbec neuměl.”

Celou recenzi najdete na webu čbdb.cz. Pro recenzi klikni sem.

9. 1. 2018

Denis Thériault - Podivuhodný život osamělého pošťáka

Název Knihy: Podivuhodný život osamělého pošťáka
Originální názevLe facteur émotif
Autor: Denis Thériault
Překladatel: Anna Čadilová
Žánr: román, světová literatura
Nakladatelství: PLUS
Datum vydání: 2017
Počet stran: 152
Typ knihy: pevná vazba
Hlavní postavy: pošťák Bilodo
Vedlejší postavydívka Ségolene, výstřední intelektuál Gaston
Recenze:
Útlá knížka s překrásnou obálkou a romantickými drobnými ilustracemi uvnitř knihy. Hlavní hrdina Bilodo je osamělý pošťák, který žije svůj život skrz příběhy, které nachází v dopisních obálkách, které potajmu rozlepuje. Jednoho dne narazí na dopis, který obsahuje pouze čtyř řádkovou báseň od dívky jménem Ségolene a zamiluje se. Jedná se o japonskou Haiku - báseň většinou s přírodní tematikou, která je tvořena zvukomalebným trojverším s počty slabik 5–7–5. Dívka Haiku píše jistému Gastonovi  Grandprému, který také skládá básně a zajímá se o japonskou kulturu. Bilodo Gastona považuje za svého soka v lásce. 


7. 1. 2018

Jill Santopolo - Ztracené světlo

Název Knihy: Ztracené světlo
Originální názevThe Light We Lost
AutorJill Santopolo
PřekladatelLenka Faltejsková
Žánr: román, světová literatura
NakladatelstvíIkar
Datum vydání: 2017
Počet stran: 272
Typ knihy: pevná vazba
Hlavní postavy: Lucy a Gabriel
Vedlejší postavy: manžel Lucy Darren
Recenze:
Nevím, jestli za to mohl předvánoční čas, ale kniha mi svým romantickým laděním přesně sedla. Přečetla jsem ji za pár dní a emočně mě dost zasáhla. Závěr knihy jsem probrečela a ostatní členové rodiny při pohledu na mě nechápavě kroutili hlavami. Asi jsem zkrátka knihu otevřela ve správný čas, na správném místě a se správnou náladou.

A o čem Ztracené světlo je? Je to příběh o lásce. O lásce tak silné, že ničí milujícího i milovaného. Lucy a Gabriel (nebo jak mu Lucy říkala Gabe) se seznámili na univerzitě v den, který změnil život nejen jim, ale milionům dalších. Bylo 11. září roku 2001 a celý svět poznal, co je to teroristický útok. V tento den se nejen seznámili, ale poprvé se i políbili a zamilovali se. I když se později Gabe vrátil ke své bývalé přítelkyni, která při útocích přišla o člena rodiny, vrátil se k ní spíše ze soucitu než z lásky. Čas plynul, až se jednoho dne Gabe a Lucy potkali znovu. Teď už jim ve společné lásce nic nebránilo. Jejich vztah byl plný vášně, ale asi už tehdy oba tušili, že to takto nebude navždy, a proto si užívali každou společnou chvíli.


5. 1. 2018

Knižní Ježíšek

Už je značně po Vánocích, ale stejně jsem si říkala, že by bylo dobrý se vzájemně pochlubit s knižním Ježíškem. Tak copak jste dostali za zajímavé knihy pod stromeček? Byla i nějaká překvapení? Nebo hezky vše podle seznamu :-).

Musím se přiznat, že já kromě 2 knížek od kolegyně, které pro mě byly překvapením, jsem dostala vše podle dopisu Ježíškovi a jsem za všechny knihy moc ráda. Do "své" knižní nadílky jsem zařadila i knihy pro dceru, protože nebudeme si lhát, v jejím věku (11 měsíců) knihy udělaly radost hlavně mě, proto jsem si je taky pořídila, že jo.

Tak co jsem pod stromečkem našla.



Moc jsem si přála knihu Žijte jógu od Václava Krejčíka. Jógu jsem začala víc cvičit po porodu kvůli bolestem zad a musím říct, že mi fakt pomáhá. Občas cvičím podle youtube, někdy zajdu na hodiny jógy u nás ve městě, ale chtěla jsem knížku, kde budou jednotlivé ásany hezky popsané a nafocené. Kniha není jen o cvičení, ale o józe jako životním stylu. A co jsem zatím četla, je moc pěkně napsaná a líbí se mi.

Dále jsem na seznamu měla Máňu od Simonu Bohaté, tu teď dočítám a musím říct: "těšte se na recenzi". Zase jednou kniha, u které jsem se dobře bavila a nahlas smála.

Na seznamu knižních přání jsem měla také knihu Podivuhodný život osamělého pošťáka od Denise Thériaulta. Knihu už mám přečtenou a taky se mi líbila, i když byla taková zvláštní, prostě podivuhodná :-). Ale kniha má strašně zajímavě řešenou obálku s krásnou ilustrací.

K Vánocům jsem si také přála knihu Normalizované životy od Adama Drdy a Mikuláše Kroupy. Jsou to příběhy podle televizního cyklu "Příběhy 20.století", který jsem já v TV nesledovala a v knize by mělo být i to, co se do krátkých TV seriálů nevešlo. Zatím mám za sebou 3 příběhy a při čtení se mi tají dech. Koho zajímá období komunismu v ČR, tak by se mu kniha mohla líbit.

Od kolegyně a kamarádky jsem dostala Harmonizovaný život s kočkou od autorů Facchinetti Claudia, Vestita Marisa, Encole Enrico. Tuto knihu jsem doposud neznala a napřed jsem si myslela, že je to beletrie, ale po prostudování jsem zjistila, že je to literatura spíše naučná a měla bych se v ní dozvědět rady a tipy pro spokojený život kočky a mě. Nutno podotknout, že kočku doma máme, ale je spíš přítele a taky se o ni víc stará on. Tak jsem na knihu zvědavá.
Od stejné kamarádky jsem dostala také knihu Cvičení při bolestech zad od Jana Hnízdila a je to taková první pomoc při bolesti. Knížka je to útlá s pár cviky, takže žádné zběsilé listování a hledání, co mám cvičit. Myslím, že se skvěle doplňuje s knihou Žijte jógu.

Od přítelovi maminky jsme dostali knihu o výchově dětí Jak žít a nezbláznit se od Lidmily Pekařové. Knihu jsem už také otevřela a je napsaná hrozně milým způsobem a krásně se čte. Příliš nepoučuje, a tak není čtení pro rodiče utrpením a i přítel si v ní už četl a líbila se mu. Rady jsou zde podány spíše na základě autorčiných postřehů z praxe. Zatím jsme s knihou skončili, protože jsme se dostali do bodu výchova tříletého dítěte a na to máme ještě čas. 

Od další kamarádky jsme dostali Ema Naopak od Gunilly Woldové. Já jsem knihu doposud neznala a mile mě překvapilo, jak je v recenzích chválena. Musím se přiznat, že po prvním prolistování mě nijak nezaujala, ale já nejsem důležitá, že? Hlavně aby se líbila dítěti. Většina dospělých, co Emu měli jako děti, jsou z knihy nadšení do dnes. Je pravda, že já ji jako malá neměla, proto mě možná tolik neoslovila. Tak uvidíme, jak zaboduje u naší princezny. Teď je na ni ještě malá, ale za pár měsíců, kdo ví?

Z čeho jsme nadšená celá rodina je knížka Baby Touch and Feel. Pod stromečkem byla divoká zvířata (doma už máme mláďata). Je to knížka, kde zvířátka mají srst a můžete si je ošahat. Naprosto skvělá kniha pro děti do 1 roku, ale i starší. A tak teď doma pořád hladíme. 

Dále jsme pořídili 2 knížky od Svojtky a to Malý nočník, malá hovínka a Hasičská stanice. V 11 měsících nás Nočník ještě moc nezaujal, ale doufám, že až se budeme učit na nočník v létě naostro, tak nám kniha bude dobrým pomocníkem. Zato Hasičská stanice už u nás frčí naplno. Zejména poslední stránka, kde auto vyjíždí z garáže. Máma dělá sirénu a dcerka vytahuje a zatahuje auto. Obě knížky jsou knížky s posuvnými a výklopnými okénky a myslím, že se dětem od 1 roku moc líbí. 

Poslední kniha ilustrovaný Harry Potter a kámen mudrců není vánoční dárek, ale tuto knihu jsem během návštěvy na Štědrý den našla u mamky doma a strašně se divila, kde se tam vzala. Když přišla na návstěvu i sestra, prozradila mi, že si ji kdysi koupila, ale že teď pro ni nemá v malém bytě místo, a tak zůstala u mamky. Noo já knihu samozřejmě nemohla nechat bezprizorně ležet, tak jsem ji dočasně nastěhovala k nám domů, kde se o ni pěkně starám a prohlížím si obrázky. A tajně doufám, že na ni sestra zapomene a ona už navždy u mě zůstane a třeba jí časem přikoupíme další ilustrované kámoše :-).

A co vy a knižní dárky pod stromeček? Pochlubte se  a inspirujte ostatní.

E.❀