Udělalo se krásně a já pořád lítám s kočárem po venku a na čtení je méně času a na sezení u PC a psaní recenzí ještě míň :-).
1) Hana - Alena Mornštajnová
Hrozně moc se těším na román od Aleny Mornštajnové, který snad už četli všichni kromě mě a tolik ho chválí. Ale nedá se nic dělat. Momentálně mám rozečtené 3 jiné knihy a už to začíná být trochu schizofrenní. Více o knize můžete zjistit na čbdb.cz.
2) Běsi, co mě sužují - Patrick Declerck
Nalákal mě název a taky to, že knihu vydává nakladatelství Host a já snad ještě nečetla od tohoto nakladatelství knihu, která by byla špatná.
Anotace: Dětství v Bruselu. Škola, kde jsem otupělý nudou pozoroval oknem, jak prší. Víkendy v Ostende se stínem Jamese Ensora na dosah ruky. Babička byla šílená. Charcotovská hysterička. Strejda tíhl spíš k lehké psychopatii. A táta byl ochotný odjet kamkoliv: do Argentiny, do Ameriky… Kamkoliv, jen když to bylo někde daleko… Vezmem kramle, říkal… Celé té podivné skupince se moc dobře nevedlo. O něčem svědčí už jen to, že náš rodinný lékař byl psychiatr… Takže se ze mě nutně stal napřed neurotik a potom, o dost později, psychoanalytik… Mezitím, v čase svěžího a radostného dospívání, jsem se pokusil odjet mezi Tupamaros v Uruguayi. Skončil jsem pod stanem v horách poblíž Briançonu…
Nakonec, abych si to vyřídil s ubíhajícím časem a zvítězil nad svými obsedantními zábranami, jsem se přinutil, po vlastní psychoanalýze a díky ní, ke psaní. Psát všemu navzdory.
Román? No ano, román, chcete-li… Ale román, jehož hrdinkou i základní zápletkou pak bude psychoanalýza.
P. D.
3) Loutkář - Jostein Gaarder
Ke koupi mě nalákala velice zajímavá anotace.
Anotace: Akademik a lingvista Jakop je natolik osamělý, že navštěvuje pohřby cizích lidí. Na smutečních hostinách se dává do řeči s pozůstalými. Díky své sečtělosti a jazykové pohotovosti si pokaždé vymyslí příběh, který jej k nebožtíkovi váže, a baví jím ostatní hosty. Přestože je znalcem vztahů a jazyků, sám je z pletiva skutečných lidských vztahů vytržen a má jen jednoho přítele, jejž s oblibou cituje. Ovšem ani Pelle není člověk z masa a kostí…
4) Bílá zvířata jsou velmi často hluchá - Ivana Myšková
K přečtení knihy mě nalákal jeden z ohlasů na knihu od Antonína Bajaji:
O souboru povídek Ivany Myškové stále platí slova, jimiž její prvotinu Nícení charakterizovala Alexandra Berková: Text, který může zklamat polykače příběhů, ale jejž je radost číst: nejvyšší jazyková vytříbenost, kultivovanost výrazu, brilantní surfování na špici verbální vlny. Druhá knížka má však navíc náboj, co nezklame ani ty „polykače“; autorčina „verbální vlna“ je dějotvorná. Tvoří tragikomické situace s erotickou podšívkou, aby vzápětí roznítila odpovědi na matoucí otázky. Nese vzkaz, že soucit povznáší a vede k obohacení.
5) Domácí marmelády od Hanky - Hana Chmelíková
Taky si ujíždím na vlně homemade věcí a jelikož marmelády miluji a chci zkusit i nějakou netradiční, zaujala mě tato kniha, která obsahuje nejen recepty na marmelády, ale taky na sirupy. Bezinkový sirup je moc dobrý. V knize najdete také krátké povídání o autorce a její příběh. Moc hezká knížka.
To je asi vše, co mi v květnu v knihovně přibylo, ale i tak mám pcit, že jsem určitě na něco zapomněla.
